Lži v médiích u nás v MFD i v Německu o Die Linke
Levice není mrtvá
Pod tak trochu zavádějícím titulkem Levice je mrtvá, ať žije Die Linke se redaktor Lubomír Heger rozhodl informovat čtenáře česky psaného německého listu (MfD, 29. září) o výsledcích nedávných celoněmeckých voleb do Spolkového sněmu.
Volby proběhly poslední zářijový víkend a rozhodly o rozložení sil na německé politické scéně na další léta, o čemž ostatně byli čtenáři Haló novin zevrubně informováni.
Pan L. H., domnívaje se, že jeho čtenářstvo nemá ponětí o tom, jaké procesy probíhají na levém křídle německého politického spektra (a možná i v levicovém hnutí kdekoli ve světě), si do svého dílka o Die Linke a jejím jednoznačném úspěchu v posledních volbách dovolil napsat některé bludy. Tak se čtenáři mohli dozvědět, že nemají politický program hodný toho slova (rozuměj Die Linke nemá takový program). Tak zní totiž hned první věta jeho dvojsloupku. A protože se německé Levici zadařilo nad očekávání dobře - volební zisk 11,9 % znamenal zvýšení počtu jejích poslanců asi o polovinu - musela se patřičným způsobem ona i její úspěch znevážit, ponížit, zesměšnit.
Dal si pan redaktor vůbec tu námahu, aby se s politickým programem Die Linke seznámil? Čas od času si prolistuji její stranický časopis, jenž nese název DISPUT. K srpnovému číslu je připojena příloha - spolkový volební program strany nazvaný Důsledně sociálně. Pro demokracii a mír , jenž je výsledkem demokratického rokování dubnového stranického sjezdu a který čítá třicet pět stránek většího formátu. Takže program Die Linke prokazatelně má.
Co píše dále pan L. H.? Nemají skoro žádnou mládež, když si odmyslíme jednoho osmnáctiletého poslance v Sasku. Samá voda, pane redaktore! Opět listuji časopisem DISPUT a také tiskovinou levicové frakce v Saském zemském sněmu zvanou příznačně Parlament zleva. Z každé druhé fotografie se na mě dívají mladí lidé, příznivci a členové Die Linke z celého Německa. Tu v ulicích rozdávají materiály, tu skandují na demonstracích za odchod německých vojáků z Afghánistánu, besedují s lidmi, aktivně vystupují na seminářích, mítincích, konferencích... Ve zvláštní předvolební rubrice časopisu DISPUT nazvané Kandiduji se seznamuji s konkrétními mladými adepty poslanecké práce - Franziskou Stierovou, 24 let; Erkanem Dinarem, 28 let; Michaelem Brunsem, 37 let; Janinou Pfauovou, 25 let; Vascem Schultzem, 32 let. To nejsou vymyšlená jména, to jsou opravdoví a skuteční Němci a Němky, kteří se postavili do řad kandidátů Levice.
Mezi právě zvolenými sedmdesáti šesti poslanci Spolkového sněmu za Die Linke jsem na webových stránkách levicové frakce napočítala jedenáct (!) mladých lidí do 36 let. A budu konkrétní, aby si nikdo nemyslel, že píšu jen propagandistické větičky: Steffen Bockhahn, 30 let; Sevim Dagdelenová, 34 let; Nicole Gohlkeová, 33 let; Diana Golzeová, 34 let; Katja Kippingová, 31 let; Jan Korte, 32 let; Michael Leutert, 35 let; Niema Movassat, 25 let; Alexander Süssmair, 32 let; Halina Wawzyniaková, 36 let, Katrin Wernerová, 36 let. Ti všichni budou pro příští období ve Spolkovém sněmu zastupovat mladou německou generaci. Mladou levicovou generaci. A jejich podpora je u mnohých taková, že díky nadstandardní voličské přízni, které se u voličů těší, získali tzv. přímý poslanecký mandát.
Nemohu opomenout, že i na této malé ukázce, na tomto malém výčtu jedenácti levicových německých zákonodárců, je mimoděk patrno, jaké zastoupení mají v levicové frakci ženy. To, že si v této straně ženy všech generací opravdu užívají rovných příležitostí, je poznatkem, který tímto ráda sděluji.
Má smysl pokračovat v rozkrývání omylů pana L. H.? Postkomunisté zůstali už druhé volební období v parlamentu - sděluje objevně popisek k připojené fotografii z mítinku Die Linke. I v něm je však zakleta páně autorova polopravda, neboť německá autentická levice - třeba i v podobě bývalé Strany demokratického socialismu (PDS) - ve Spolkovém sněmu nikdy nechyběla, i když v letech 2001-2005 byla zastoupena jen dvěma poslankyněmi.
L. H. ve svém článku umíchal koktejl pravdy, polopravdy a nepravdy, aby zakryl to, co se mu nechtělo sdělit: Viditelný úspěch a zlepšení pozice strany, jež je mimochodem partnerskou stranou české KSČM. A když už nevěděl, kudy kam, v závěru si aspoň zavizionařil. Die Linke je údajně vnitřně rozštěpena , čehož nevýhodou je, že v sobě již obsahuje možnost rozpadu . Přání je otcem myšlenky.
14. října 2009, Monika HOŘENÍ
www.halonoviny.cz